Předchozí strana     Hlavní strana      Další strana


Souhrn hlavních poznatků výzkumu


Veřejnost v pohraničních oblastech s Německem vnímá postavení České republiky především v evropském kontextu. Za zemi, s níž by měla Česká republika udržovat nejužší hospodářskou spolupráci, je jednoznačně nejčastěji považována Spolková republika Německo. K tomuto názoru se přiklonily dvě třetiny veřejnosti. Na druhém místě občané nejčastěji preferovali USA.

V příhraničních oblastech se SRN vcelku převládá pocit, že Česká republika nemá žádného vnějšího nepřítele, kterému by byla nucena čelit.

Ve zkoumaných příhraničních oblastech převládá pozitivní mínění o vstupu do EU. Vstup do tohoto mezinárodního společenství považují za dobrou věc dvě třetiny veřejnosti. Občané českého příhraničí s Německem se většinou neobávají o existenci naší státnosti v rámci Evropské unie.

Zdrojem pocitu hrdosti jsou u obyvatelstva pohraničí s Německem v největší míře výkony jednotlivců (sport, umění, věda) nebo romantizující pohled do minulosti. Naopak momenty, které jsou spojeny se současným stavem společnosti , jako například fungování demokracie, řešení národnostních a etnických problémů, systém sociálního zabezpečení nebo ekonomické výsledky nevzbuzují přílišné uznání.

Obdobně jako v případě základní politické a hospodářské orientace ČR na západní Evropu reprezentovanou Evropskou unií je také u samotných občanů v pohraničních oblastech zřejmá jistá osobní sympatie a důvěra k tomuto kulturnímu prostředí. Zmíněný pozitivní vztah se projevuje rovněž v přístupu k těsnějšímu soužití s příslušníky "západoevropských" národů. Nejvýraznější odstup panuje mezi obyvateli příhraničních oblastí k soužití s Rómy. Sousedství s Rómy by vadilo 77,2 % občanů a nevadilo by jen pětině. Tento stav je projevem poměrně velké vzájemné odcizenosti majoritní populace a velmi obtížné přizpůsobivosti rómského obyvatelstva majoritnímu prostředí.

Obyvatelé českého příhraničí s Německem převažující většinou považují současné oficiální vztahy se "západním" sousedem za dobré. Pouze každý sedmý obyvatel příhraničních okresů vnímá úroveň těchto vztahů jako spíše nebo velmi špatnou. Podle většiny veřejnosti pohraničních okresů patří dobré vztahy s Německem, ve srovnání s ostatními sousedními státy, k těm významnějším pro ČR.

Celkově se obyvatelé pohraničí většinou kloní k názoru, že se po roce 1989 vztahy Čechů k Němcům a Německu zlepšily (tři čtvrtiny).Obyvatelé českého pohraničí s Německem jsou většinou spokojeni se skutečností, že se Německo stalo po vstupu ČR do EU naším spojencem. Tento názor zastává sedm lidí z deseti.

Většina občanů žijících v příhraničních oblastech se SRN nemá žádné kontakty se svými německými sousedy, ani se nepodílí na rozvoji česko-německých vztahů. Osobní vztahy s Němci či osobní podíl na česko-německé spolupráci uvádí jen čtvrtina občanů.

Mezi negativními faktory ovlivňujícími kvalitu česko-německé spolupráce jsou nejčastěji uváděny rozdíly v životní úrovni, odlišná výkonnost ekonomiky a konfliktní minulost. Tento názor zastává sedm lidí z deseti.

Veřejnost v příhraničí s Německem má ke svému západnímu sousedovi vcelku vstřícný postoj provázený mj. představou možných výhod plynoucích z tohoto sousedství. Vstřícnost však komplementárně provází určitá míra distance (opatrné přátelství?) plynoucí z historické paměti a vědomí mocenské asymetrie vzájemných vztahů mezi ČR a SRN.

Otázka tzv. sudetských Němců a jejich aktivit v ČR a v českém pohraničí je předmětem zájmu pouze části obyvatel. Desetina obyvatel příhraničí se o jejich aktivity zajímá velmi a třetina částečně. Nicméně nadpoloviční většina občanů v pohraničí těmto otázkám nevěnuje zvláštní pozornost nebo se o toto téma vůbec nezajímá.

V hodnocení závažnosti problému sudetských vztahů pro celkové česko - německé vztahy se veřejnost v příhraničí dělí na dvě přibližně stejně početné části. Jedna považuje tento problém za velmi nebo spíše závažný a druhá za spíše nebo zcela okrajový.

Aktivity sudetských Němců motivují více než dvě pětiny veřejnosti k hodnocení sudetoněmecké otázky jako otevřeného problému. Přibližně třetina je opačného názoru. Činnost Sudetoněmeckého krajanského sdružení (SL) obdobně vyvolává obavy dvou pětin veřejnosti pohraničních okresů s Německem. Další dvě pětiny mají k činnosti tohoto sdružení indiferentní vztah a nevyvolává v nich ani obavy, ani naděje. Nepatrný je počet občanů spojujících se SL naděje (5,4%).

Veřejnost pohraničí nejčastěji zastává názor, že cílem činnosti sudetoněmeckých organizací je navrácení zabaveného majetku v ČR (téměř tři čtvrtiny). K vlastnímu narovnání v česko - německých vztazích došlo podle převažující části veřejnosti pouze částečně. Klesá důvěra v objektivitu informací médií o sudetoněmecké otázce.

O existenci česko-německé deklarace týkající se urovnání problémů minulosti ve vztazích obou států má jisté povědomí nadpoloviční většina veřejnosti. V pohraničí s Německem panuje vcelku souhlas s jednáním vlády v záležitostech česko-německého vyrovnání. Nejvýraznější souhlas s jednáním vlády a státních orgánů byl vyjádřen v souvislosti s odmítnutím zrušit dekrety prezidenta Beneše. Stanovisko vlády však zůstává nadále nezřetelné.

Odsun sudetských Němců považují téměř tři čtvrtiny obyvatel za spravedlivý, část z nich má výhrady k samotnému způsobu odsunu.

Východisko řešení českého vztahu k sudetským Němcům vidí veřejnost v příhraničí především v humanitárním gestu dobré vůle, jež by nezakládalo důvody k žádným dalším finančním a jiným požadavkům. Nadpoloviční podporu má nadále forma omluvy.

Názorově rozkolísané jsou postoje k otázce vyrovnávání s minulostí, když většina sdílí názor, že tento přístup zlepšuje současné vztahy, ale pomáhá rovněž oživovat staré křivdy, zatímco finanční odškodnění obětí nacismu představuje pouhé gesto. Za nejvýznamnější důvod, proč dosud nedošlo k úplnému narovnání česko-německých vztahů jsou považovány požadavky sudetoněmeckých organizací (přes 90%).

V příhraničních oblastech s Německem není příliš velké povědomí o aktivitách Klub českého příhraničí. Jejich činnost zná dobře pouze desetina tázaných a dvě pětiny o těchto klubech jen slyšely. Přesto však informovanost o nich od roku 1996 stoupla.

Předchozí strana     Hlavní strana      Další strana