Předchozí strana     Hlavní strana      Další strana


Postavení ČR v mezinárodním kontextu

Veřejnost v pohraničních oblastech s Německem vnímá postavení České republiky především v evropském kontextu. Mezi osmi nejčastěji uváděnými zeměmi, s nimiž by ČR měla mít nejužší hospodářskou, politickou a vojenskou spolupráci, byl zmiňován pouze jediný mimoevropský stát -Spojené státy americké. Většinou se také jedná o hospodářsky vyspělé země, které z tohoto hlediska ČR předstihují (Německo, USA, Velká Británie, Francie a Rakousko) nebo se mu vyrovnávají (Slovensko a Polsko).

Za zemi, s níž by měla mít Česká republika nejužší hospodářskou spolupráci, je jednoznačně nejčastěji považována Spolková republika Německo, což v podstatě reálně odráží faktický stav. K tomuto názoru se přiklonily dvě třetiny veřejnosti. Na druhém místě občané nejčastěji preferovali USA (31,8 %). Uvedené dvě země - supervelmoc USA a regionální mocnost SRN - představují v očích zkoumané části české veřejnosti rozhodující partnery, kteří současně mají na ČR největší vliv (SRN 80,1 %, USA 43,6 %). Toto zjištění potvrzují také výpovědi o ideálním nejužším politickém a vojenském partnerství, kde téměř polovina zmíněných občanů uvedla SRN a dvě pětiny opět USA.

Na základě těchto zjištění se lze přiklonit k názoru, že veřejnost v českém příhraničí s Německem poměrně citlivě vnímá vyvažování významného regionálního vlivu Německa těsnější politickou a vojenskou orientací ČR na USA.

S významným odstupem se dále umístily země, s kterými by ČR měla mít nejužší spolupráci - Velká Británie a Francie. V případě obou těchto zemí však obyvatelé v příhraničí častěji poukazovali na uplatňování jejich vlivu na ČR (Velká Británie 29,5 %, Francie 26,5 %), než že by v nich sami spatřovali nejtěsnější hospodářské, politické a vojenské partnery. Z tohoto hlediska je častěji vnímán bližší politický a vojenský vztah k Velké Británii (24,1 %, Francie 17,0 %). V těsnosti hospodářské spolupráce jsou preference těchto dvou zemí v podstatě shodné (Velká Británie 19,1 %, Francií 20,4 %).

Třetí kategorii zemí ( odle četnosti výpovědí), s nimiž by ČR měla mít nejužší kontakty, je skupina sousedních států (s výjimkou uvedeného Německa), to znamená Slovensko, Polsko a Rakousko. V případě těchto tří zemí zaujme rozlišení žádoucího (z hlediska respondenta) a faktického stavu. Zatímco za stát, s kterým by ČR měla mít nejužší politické a vojenské kontakty, je častěji uváděno Slovensko (23,3 %) a až za ním Polsko (18,0 %) a Rakousko (11,7 %), v případě vnímání vlivu na ČR bylo zaznamenáno pořadí opačné. To znamená, že největší vliv byl z těchto tří zemí nejčastěji přisuzován Rakousku (20,3%), a dále pak Polsku (5,8 %) a až na třetím místě Slovensku (4,2 %).

Jistým solitérem z hlediska četnosti výpovědí veřejnosti je Rusko, v jehož případě byla relativně často preferována úzká hospodářská spolupráce (16,2 %), přičemž lidé v pohraničí upřednostňovali spolupráci s Ruskem přibližně stejně často, jako spolupráci se Slovenskem. Menší, přesto však ne zanedbatelná část veřejnosti (9,8 %) by chtěla mít s Ruskem také nejtěsnější politickou a vojenskou spolupráci, přičemž podíl těchto občanů je srovnatelný s podílem těch, kteří upřednostňovali nejtěsnější politickou a vojenskou spolupráci s Rakouskem. V případě Ruska lze však pokládat za nejvýznamnější zjištění, že s odstupem 14 let po politickém zvratu roku 1989 se domnívá pouze 2,8 % občanů pohraničí, že ovlivňuje dění v ČR.

Další země mají z hlediska preferencí veřejnosti spíše marginální význam. Nejčastěji z nich byly uváděny: Švýcarsko, Čína, Japonsko, Švédsko, Itálie, Nizozemsko, Španělsko, Maďarsko a Belgie. Za povšimnutí stojí případ Číny. Třebaže je na českém trhu hojně zastoupeno (a konzumováno) čínské zboží všeho druhu, veřejnost v příhraničí jen velmi řídce přisuzuje hospodářským kontaktům s Čínou velkou důležitost (4,4 %). Tato skutečnost naznačuje, že ve vnímání veřejnosti má pojem hospodářské spolupráce širší význam, než jen obchodní výměnu (viz graf č.1).




Z hlediska reflexe mezinárodních souvislostí postavení České republiky převládá v příhraničních oblastech se Spolkovou republikou Německo pocit bezpečné situace, kdy Česká republika nemá žádného vnějšího nepřítele, jemuž by musela čelit. Tento názor zastává 70 % tamní veřejnosti a dalších 17,5 % si nedokáže vybavit žádný ze států, který by pro ČR představoval nebezpečí. Toto vědomí bezpečného sousedství Spolkové republiky Německo v pohraničních oblastech vytváří příznivé předpoklady relativně hladkého průběhu procesu připojení České republiky k Evropské unii, k němuž dojde v květnu 2004. Přitom nekonfliktní vztahy sousedících zemí patří k základním požadavkům členství v EU.

Z konkrétních zemí, z nichž mají občané v příhraničí s Německem obavy, je relativně nejčastěji uváděno samotné Německo (3,9 %). Jestliže opětovně vezmeme v úvahu konfliktní minulost vzájemných vztahů a fakt, že Spolková republika Německo byla až do roku 1989 považována za protivníka , je naměřená nízká hodnota obav výrazně příznivá a naznačuje příznivé podmínky pro další spolupráci. Druhým uváděným zdrojem možného ohrožení zemí bylo Rusko (2,8 %). Také v tomto případě zřejmě negativní zkušenost s někdejší dominantní mocností jako by byla zastíněna aktuálním mezinárodně politickým vývojem (po rozpadu Sovětského svazu) a ukotvením bezpečnostních záruk ČR členstvím v NATO.

Z hlediska dlouhodobého trendu vnímání mezinárodně bezpečnostních záruk ČR je patrné, že členství země v euroatlantických bezpečnostních strukturách hraje výrazně stabilizující roli rovněž v prostředí česko-německého pohraničí.

Pocit ohrožení ze strany dalších zemí je již pak zcela marginální. (viz tabulka č. 1).

2/ Toto konstatování je cenné zejména s ohledem na fakt, že potenciál česko-německého konfliktu se v nedávné historii soustřeďoval právě do pohraničních oblastí.

3/ Uvedenou úvahu opravňuje srovnání s výsledky sociologických výzkumů v první polovině devadesátých let. Například v česko-německém pohraničí spatřovalo (1996) v Rusku zdroj ohrožení 34, 7 % a v celostátním výzkumu "Identita" 31, 7 %. Ve stejných výzkumech figurovalo Německo jako hrozba na druhém místě, "Pohraničí" 18, % a "Identita" 24, 3%.

Tabulka č. 1 Hodnocení zdrojů možného ohrožení ČR ze strany evropských zemí.


Žádná 70,0 %
Neví 17,5 %
Německo 3,9 %
Rusko 2,8 %
Rakousko 1,1 %
Ukrajina 1,0 %
Slovensko 0,4 %
Polsko 0,3 %
Čína 0,1 %
Rumunsko 0,1 %
Švýcarsko 0,1 %
USA 0,1 %
jiné odpovědi 2,5 %


Předchozí strana     Hlavní strana      Další strana