Očekávání, která jsou v příhraničí se vstupem do Evropské unie spojena, mají povahu jak pozitivní, tak negativní. Největší ztráty předpokládají tázaní v sociální oblasti, a to jak pokud jde o růst životních nákladů, tak zvyšování počtu nezaměstnaných, přičemž růst životních nákladů očekává devět lidí z deseti a růst nezaměstnanosti šest lidí z deseti. Tomuto názorovému trendu odpovídá také nejednoznačný postoj k otázce, zda po vstupu do EU bude dosaženo vyšší životní úrovně. V tomto případě se veřejnost v příhraničí dělí na přibližně dvě stejně početné skupiny, když dvě pětiny se domnívají , že vyšší životní úrovně dosaženo bude, další dvě pětiny však mají za to, že nikoliv.
Pozitivnější očekávání převládají v hospodářské oblasti. Dvě třetiny tamních občanů předpokládají, že přijetím do Evropské unie získá ČR finanční podporu pro svůj ekonomický rozvoj a nadpoloviční většina si dále myslí, že ČR získá také nové trhy pro odbyt výrobků.
Nejednoznačně vyznívají očekávání v politické oblasti. Nejčastěji se veřejnost v příhraničí kloní k názoru, že vzroste vliv Německa v pohraničních oblastech (64,8 %) a že dojde k omezení naší státní suverenity (44,1 %, opačný názor 38,1 %). Na druhou stranu si polovina tamní veřejnosti myslí, že po přijetí do EU bude ČR považována za plnoprávnou součást Unie. Veřejnost dále nemá vyhraněný názor k expanzi českého vlivu ve střední a východní Evropě. Že by se díky našemu členství v EU nějak zvýšil vliv ČR v této oblasti, předpokládají dvě pětiny občanů, další dvě pětiny však s tímto názorem nesouhlasí.
Obdobná rozpolcenost názorů byla zaznamenána i v případě akceptace evropských kulturních a morálních hodnot, přičemž opět dvě pětiny si myslí, že budou v ČR převzaty v plném rozsahu a další dvě pětiny si myslí, že nikoliv (viz graf č. 8).
Očekávání spojená se vstupem ČR do EU jsou významně závislá na věku, vzdělání, výši příjmu a politické orientaci dotázaného.
Mladí lidé častěji souhlasí s tím, že ČR bude po vstupu do EU považována za plnoprávnou součást Evropy (57,9 %, lidé v důchodovém věku 41,1 %)
Lidé pravicově orientovaní se častěji hlásí k tezím, že ČR bude považována za plnoprávnou součást Evropy (jasná pravice 63,8 %, spíše napravo 58,2 %, naproti tomu jasná levice 27,0%, spíše nalevo 39,4 %).
Významné rozdíly byly zaznamenány také při srovnání postojů obyvatel příhraničí s Bavorskem s oblastmi hraničícími se Saskem. Obyvatelé sousedící s Bavorskem mají větší sklon vnímat za rozšířením pozitivní přínosy, jako např. finanční podporu z evropských fondů, zisk nových trhů a zvětšení politického vlivu ve střední a východní Evropě, než sousedé se Saskem, kteří naopak mají poněkud častěji sklon předpokládat, že vstupem do EU dojde k omezení státní suverenity. Nicméně sousedé s Bavorskem častěji připouštějí, že v příhraničí vzroste vliv Německa (viz graf č. 9).
Pocit hrdosti u obyvatelstva v příhraničí s Německem v největší míře vytváří výkony jednotlivců nebo romantizující pohled do minulosti. Naopak momenty, které jsou spojeny se současnou společenskou realitou, jako například fungování demokracie, řešení národnostních a etnických problémů, systém sociálního zabezpečení nebo ekonomické výsledky nevzbuzují u těchto občanů přílišné uznání.
Největší hrdost je v příhraničí pociťována na výkony sportovců. Zmíněný pocit má devět lidí z deseti. Z tohoto hlediska nemá u veřejnosti špatné renomé ani české umění a literatura a rovněž výsledky v oblasti vědy a techniky. Na umění a literaturu jsou velmi nebo poměrně hrdé čtyři pětiny veřejnosti a v případě výsledků v oblasti vědy a techniky dvě třetiny. Přesto je v oblasti vědy a techniky, ve srovnání s uměním, literaturou a sportem, výrazně menší zastoupení těch, kteří by na tuto oblast byli velmi hrdi (17,5 %).
Intenzivní pocit hrdosti vyvolává česká historie, když hrdost na ní pociťuje 85,4 % veřejnosti. Vezmeme-li však v úvahu, jakými spletitými a nejednoznačnými procesy procházela naše novodobá historická zkušenost , nelze dojít k jinému závěru, než že si obyvatelstvo příhraničí českou minulost poněkud idealizuje. Nicméně, tento zdroj pocitu hrdosti přispívá k posilování národní identity, jejíž přítomnost bude v rozšiřujícím se prostoru integrované Evropy významným faktorem.
Nadpoloviční většina veřejnosti v příhraničí pociťuje také hrdost nad výsledky nedávného referenda, což vcelku potvrzuje v předchozí kapitole dotčený většinový konsensus veřejnosti s úsilím polistopadových vlád o zakotvení ČR v evropských strukturách.
Přestože působení českých ozbrojených sil v zahraničních misích vzbudilo mezinárodní respekt a pomáhá vytvářet pozitivní obraz celé ČR, je na české ozbrojené síly v současnosti hrdých pouze 35,8 % občanů. Negativně se do hodnocení zřejmě promítají skandály okolo zbrojních zakázek, neustálé změny reformy Armády ČR aj.
Přibližně čtvrtina občanů je hrdá na politický vliv ČR ve světě a na to, jak u nás funguje demokracie, což naznačuje kritické hodnocení jak vnitropolitické situace, tak mezinárodního postavení státu.
Absence hrdosti zcela převládá v případě systému sociálního zabezpečení a ekonomických výsledků (80,9 % respektive 86,7 %). Viz graf č. 10.
