Studie strana 5

Předchozí strana Hlavní strana Další strana

Vztah k jiným národnostem (etnická tolerance).
Obdobně jako v případě základní politické a hospodářské orientace ČR na západní Evropu reprezentovanou Evropskou unií je také u samotných občanů v příhraničních okresech zřejmá jistá osobní sympatie a důvěra k tomuto kulturnímu prostředí (Francouzi, Angličané, Němci). Nepřehlédnutelné je však procento těch, kterým by sousedství s Němci (14,2 %) a Židy (9,8 %) vadilo. Uvedené hodnoty naznačují, že v příhraničním prostředí jsou postoje určité (menší) části veřejnosti zatíženy jak negativní historickou zkušeností, tak jistými předsudky.

Převládá vysoká tolerance ve vztahu k Slovákům, jejichž blízkost by nevadilo 90,5 % občanů. Tento velmi vstřícný postoj ke Slovákům je vcelku pochopitelně dán jak kulturní blízkostí, tak soužitím v někdejším Československu.

Přes obecné "prozápadní" sympatie nelze tvrdit, že by se veřejnost v příhraničních oblastech uzavírala příslušníkům přicházejícím z jiných kulturních prostředí. Relativně značná je míra deklarované tolerance k sousedství s černochy, Vietnamci, Číňany a Rusy, které by nevadilo dvěma až třem pětinám občanů. Negativní postoj jednoznačně převažuje u těch národností, které jsou ve vědomí lidí nějakým způsobem spojeny s pocitem osobního, majetkového nebo jiného ohrožení. Takto lze vysvětlit negativní postoj občanů k Afgáncům a Arabům, kde se patrně na negativním vnímání (ať už oprávněně či nikoliv), podílejí obavy z teroristického ohrožení, které je s prostředím arabského světa v poslední době velmi často spojováno. Dalším národem, od něhož má veřejnost v příhraničí odstup, jsou Ukrajinci. Také zde je možné hledat vysvětlení v obavě ze zvýšené kriminality či působení "mafií", spojované v povědomí s Ukrajinci.

Dlouhodobě největší odstup však vyjadřují obyvatelé příhraničních oblastí k soužití s Romy. Sousedství s Romy by vadilo 77,2 % občanů a nevadilo by jen pětině. Tento stav je projevem poměrně velké vzájemné odcizenosti a velmi špatné přizpůsobivosti značné části rómského obyvatelstva majoritnímu prostředí. Postoje veřejnosti tak v tomto případě vcelku věrně odrážejí stav, který v pohraničí trvá (viz graf č. 11).

Graf č. 11

Obdobné hodnoty naměřeny rovněž v předchozích výzkumech pohraničí.
Graf č. 12

Negativní vztah občanů v příhraničích okresech k Rómům je patrný i z postojů k možnosti přistěhování rómské rodiny do jejich okolí, které by kladně hodnotilo pouze 2,2 %. Tři čtvrtiny tamní veřejnosti by zmíněnou okolnost hodnotily záporně. Distance k Rómům je zvláště patrná z porovnání reakcí na možnost přistěhování vietnamské a v příhraničí kontroverzně vnímané sudetoněmecké rodiny. Třebaže by lidé v příhraničí také nebyli příliš nadšeni z toho, že by se k nim přistěhovala vietnamská rodina (takový postoj deklarovalo pouze 5,5 % občanů), většinou by tuto skutečnost nehodnotili záporně. Spíše, jak uvedly tři pětiny z nich, by jim to bylo lhostejné. Záporně by přistěhování vietnamské rodiny přijala "pouze" třetina veřejnosti. Obdobné postoje byly zaznamenány i v případě přistěhování sudetoněmecké rodiny, avšak s tou výhradou, že se významně zvětšil podíl občanů, kteří by tento fakt přivítali (13,5 %). V případě přistěhování německé rodiny již mírně převažuje pozitivní přijetí (17,3 %) nad negativním (13,6 %), zatímco většině občanů (69,2 %) by tato skutečnost byla lhostejná. Uvedené hodnoty postojů popírají v médiích často prezentovaná kategorická tvrzení, že česká společnost je ovládána protiněmeckými předsudky a resentimenty.

Testujeme-li postoje veřejnosti v příhraničí k ještě těsnějšímu vztahu, za který lze považovat sňatek syna/dcery s příslušníkem jiného národa a porovnáme-li, jaký má veřejnost postoj k Němcům a Francouzům, vycházejí z toho poněkud lépe Francouzi. Francouze do rodiny by pozitivně přijalo 21,6 % a Němce 17,1 % veřejnosti. Větší rozdíly jsou však v podílu těch, kteří by takovýto sňatek hodnotili záporně. Jestliže v případě Francouzů je to desetina občanů, v případě Němců je to dvojnásobek.

Předchozí zjištění naznačují, že je vztah občanů žijících v příhraničí k Němcům poněkud komplikovanější a rozporuplnější, než v případě jiných národů. Toto tvrzení dokládá také na jedné straně spíše pozitivní postoj k možnosti usazení německé firmy v jejich okolí a na straně druhé spíše negativní hodnocení možnosti, že by jejich vedoucím byl Němec (viz graf č. 14).

Graf č. 14

Obdobně jako v předchozím případě odstup k jinakosti projevují zvláště staří lidé, u kterých byl zaznamenán ve všech případech častější příklon k zápornému hodnocení. Záporný postoj je také obecně častější u levicově orientovaných lidí. Nadprůměrně častá záporná vyjádření byla konkrétně zaznamenána v případě, kdyby byl vedoucím dotčeného Němec (jasná levice 51,4 %, spíše nalevo 42,6 %), kdyby začala v okolí pracovat německá firma (jasná levice 27,0 %), kdyby se do okolí přistěhovala německá (jasná levice 32,4 %, spíše nalevo 22,6 %) a sudetoněmecká rodina (jasná levice 54,1 %).

Hodnocení současných vztahů mezi ČR a SRN
(Sloučit dle možností grafy hodnotící současné vztahy, vztahy s Německem a ostatními zeměmi a vliv sjednocení na č-n vztahy, případně vývoj vztahů č-n po roce 1989.)

Obyvatelé českého příhraničí s Německem ve své velké většině považují současné oficiální vztahy se svým "západním" sousedem za velmi (17,1 %) nebo spíše dobré (61,7 %). Pouze každý sedmý obyvatel příhraničních okresů vnímá úroveň těchto vztahů jako spíše nebo velmi špatnou (viz graf č. 8). Tento základní postoj se, jak bude ještě níže ukázáno, promítá i do dalších názorů veřejnosti na vývoj česko - německých vztahů (viz graf č. 15).

Graf č. 15

Bereme-li v úvahu skutečnost, že úroveň česko-německých vztahů je celkově, s výjimkou výrazně více skeptické jasné levice, velmi pozitivně hodnocena všemi sociálními a demografickými skupinami obyvatelstva pohraničních okresů, jsou tyto vztahy spatřovány v ještě pozitivnějším světle mezi vysokoškolsky vzdělanými občany (92,7 %) a mezi podnikateli (94,6 %). Naopak poněkud častěji byly vnímány jako špatné mezi dotázanými v důchodovém věku, z nichž se k tomuto názoru přiklonila čtvrtina.

Obecně však lze ty, kteří mají na úroveň současných česko-německých oficiálních vztahů skeptičtější názor, rozdělit do dvou základních skupin, a to na:
sociálně slabší jedince: nezaměstnaní (28,3 %) a lidé s nejnižšími příjmy (do 15 tis. Kč - 22,7 %);
veřejnost, která s obavami sleduje aktivity sudetských Němců: ti, kteří se velmi zajímají o problematiku sudetských Němců a jejich aktivity v ČR (23,0 %), kteří sudetoněmecký problém považují za závažný (21,4%), otevřený (21,6 %) a mají z něj obavy (23,5 %);

Přesto i u těchto skupin obyvatelstva převažuje celkové pozitivní hodnocení česko-německých vztahů.
Diference ve vnímání úrovně vzájemných česko-německých oficiálních vztahů byly zaznamenány také podle místa bydliště dotázaného, přičemž při hranici s Bavorskem bylo častější pozitivní hodnocení než při hranici se Saskem, o 10,7 procentního bodu. Při hranici se Saskem také více lidí považuje vzájemné vztahy za špatné (16,5 %, proti 8,7 % při hranici s Bavorskem). Fakt, že by kritičtější postoj v severozápadním příhraničí více ovlivňovala obava z požadavků sudetských Němců než při hranici s Bavorskem, však výzkum neprokázal. Důvodem bude zřejmě všeobecně radikálnější vymezování postojů v saském příhraničí, které může představovat jak důsledek radikálnější politické atmosféry v regionu, tak problematičtější sociální situaci, jež postoje rovněž radikalizuje.
Přesto však, jak již shora naznačeno, v obecné rovině, právě obava z požadavků sudetoněmeckých organizací přispívá k tomu, že jsou vzájemné vztahy mezi ČR a SRN hodnoceny častěji jako méně dobré.
Trend vývoje hodnocení úrovně vzájemných česko-německých vztahů může orientačně naznačit srovnání s obdobným výzkumem, který uskutečnila společnost TNS Factum pro oddělení České pohraničí SoÚ AV ČR v roce 1999. Srovnání přes omezení dané rozdílností výběrového souboru naznačuje oproti roku 1999 mírné posílení pozitivních hodnocení těchto vzájemných vztahů (viz graf č. 16).

Graf č. 16

Vedle vlastního hodnocení přisuzuje veřejnost v příhraničních okresech dobrým vztahům se SRN také poměrně velký význam. Podle většiny z nich patří z hlediska ČR dobré vztahy s Německem k těm důležitějším ve srovnání s ostatními sousedními státy, přičemž za úplně nejpřednější je považuje čtvrtina a k těm významnějším je řadí více než třetina z nich. Uvedené hodnocení s největší pravděpodobností obsahuje jak historickou zkušenost, tak aktuální hospodářský a politický význam, ale také blízkost velkého "západního" souseda.

Přesto je však mezi nimi také výrazně zastoupen (1/3 tázaných) vyváženější postoj, že dobré vztahy s Německem jsou pro ČR stejně významné jako dobré vztahy s ostatními sousedními zeměmi. Pouze nepatrná část (4,1 %) považuje vztahy k SRN za méně důležité (viz graf č. 17).

Graf č. 17

Tendenci přisuzovat dominantní význam dobrým vztahům s Německem mají poněkud častěji mladí lidé do 29 let, s nadprůměrně vysokými příjmy (nad 30 tis. Kč 34,8 %) a také ti, kteří se velmi zajímají o problematiku i aktivity sudetských Němců (37,9 %), případně spatřující v činnosti Sudetoněmeckého krajanského sdružení naděje (42,9 %). Menší význam dobrým vztahům s Německem přisuzují lidé hlásící se k jasné politické levici (10,8 %).

Mezi obyvateli žijícími při německé hranici převládá přesvědčení, že sjednocení Německa mělo na vzájemné vztahy příznivý vliv. K tomuto mínění se přiklání celkem tři čtvrtiny z nich. (viz graf č. 18). Určité srovnání nabízí výsledky celostátního výzkumu ze září 1998, kde se polovina tázaných domnívala, že ze znovusjednocení Německa má Český republika užitek.
Germany in Czech Republic opinion. SOFRES/Factum, Prague, Novemebr 1998.

Graf č. 18

Sjednocení Německa považují s odstupem 13 let častěji za prospěšné pro česko-německé vztahy lidé ve středním věku (82,7 %), s neúplným středním (85,1 %) a vysokoškolským vzděláním (90,2 %), dále podnikatelé (89,2 %) a lidé s nadprůměrnými příjmy (nad 25 tis. Kč - 83,6 %).

Podíváme-li se, jak sjednocení hodnotí obyvatelé jednotlivých oblastí příhraničí, je zřejmé, že v sousedství s Bavorskem mají tendenci k pozitivnějšímu hodnocení sjednocení (84,1 %) než sousedé se Saskem (73,3 %), obdobně příznivěji hodnotí sjednocení Německa pro vzájemné vztahy také ti, kteří mají indiferentní vztah k sudetoněmecké otázce (82,4 %) a nepovažují jí za otevřenou (83,6 %).

Celkově se obyvatelé příhraničí většinou kloní k názoru, že se po roce 1989 vztahy Čechů k Němcům a Německu zlepšily. Tento názor sdílí celkem tři čtvrtiny tázaných. (viz graf č. 19). Z výsledků je zřejmé, že k pravidelně se opakujícím mediálním "přestřelkám" a sporům v bilaterální rovině česko-německých vztahů je veřejnost do značné míry imunní. Nabízí se několik možných vysvětlení tohoto stavu, k nimž možno zařadit nedostatečnou informovanost neumožňující pochopit podstatu problému, pragmatický odstup typu "od toho máme politiky", případně indiferentní postoj odmítající osobní angažmá v "záležitostech tzv. vysoké politiky, které beztak nemohu ovlivnit."Určitou roli může hrát i únava české společnosti z kontinuálního proudu změn (politických i ekonomických), k nimž dochází po roce 1989.

Graf č. 19

K názoru, že se vztahy k Němcům a Německu po r. 1989 zlepšily, se častěji kloní lidé ve středním věku (30 - 44 let - 82,7 %), s úplným středním (81,2 %) a vysokoškolským vzděláním (90,2 %), s nadprůměrnými příjmy nad 25 tis. Kč (84,9 %), ti, kteří považují otázku sudetských Němců za okrajový (84,8 %) a uzavřený problém (84,0 %) a rovněž také lidé, kteří se hlásí k jasné pravici (82,8 %). Z hlediska sousedství regionů zaujímají pozitivnější postoj sousedé s Bavorskem, než sousedé se Saskem (viz graf č. 20).

Graf č. 20

V průzkumu postojů obyvatel pohraničí v roce 1996 vyjádřilo přání, aby ČR vstoupila do NATO 47% tázaných, což bylo více než celostátní průměr (např. ve výzkumu Identita 95 byla podpora vstupu 38%).

Obdobně, jako v předchozích případech jsou obyvatelé českého příhraničí s Německem většinou spokojeni také se skutečností, že se Německo stalo po vstupu ČR do EU naším spojencem. Tento názor zastává sedm lidí z deseti. Opačného názoru je pětina tamní veřejnosti (viz graf č. 21).

Graf č. 21

Spokojenost se skutečností, že se Německo stalo po vstupu ČR do NATO naším spojencem, častěji vyjadřují lidé ve středním věku (30 - 44 let - 79,7 %), s úplným středním (77,2 %) a vysokoškolským vzděláním (87,8 %), úředníci (75,8 %) vyvolává naděje (85,7 %).

Míra spokojenosti nad spojenectvím s Německem má výrazně politickou motivaci. Nepřekvapuje, že levicově orientovaní respondenti jsou s touto skutečností výrazně méně spokojeni než pravice. Rovněž obyvatelé bavorského příhraničí častěji souhlasí s výrokem, že je Německo spojencem ČR. V této souvislosti je možno pro srovnání uvést odpovědi charakterizující situaci v pohraničí před vstupem ČR do NATO. V průzkumu provedeném v říjnu 1996 figurovalo Německo na prvním místě mezi státy, s nimž je žádoucí spolupracovat. V uvedeném pořadí následovaly Spojené státy, Francie a Velká Británie.

Jestliže vezmeme v této souvislosti v úvahu pronikavý pokles pocitu ohrožení ze strany Německa (v roce 1996 pociťovalo možnost ohrožení 18,4% a v roce 2003 pouze 4%) potom je zřejmé, že plynule roste potenciál důvěry vůči západnímu sousedovi. Lze konstatovat, že formální kroky sbližování mezi ČR a SRN (dohody o spolupráci mezi státními orgány, na úrovni obcí, regionů, církví a občanských sdružení aj.) pozitivně ovlivňují neformální postoje obyvatel pohraničí vůči sbližování s německým sousedem.

Předchozí strana Hlavní strana Další strana