Česko-německé pohraničí mezi minulostí a budoucností
Občanská dimenze česko-německých vztahů ve fázi vstupu ČR do Evropské unie s důrazem na pohraniční oblasti
Verze pro Word


     Počínaje rokem 2003 zahajuje oddělení České pohraničí Sociologického ústavu Akademie věd ČR řešení tříletého projektu Občanská dimenze česko-německých vztahů ve fázi vstupu ČR do Evropské unie s důrazem na pohraniční oblasti (řešitel Václav Houžvička). Projekt je financován Grantovou agenturou Akademie věd ČR v rámci Programu podpory cíleného výzkumu a vývoje.

     Projekt si klade za cíl zaznamenat s využitím empirických údajů v ucelené podobě obraz vnímání Německa v názorech a postojích obyvatel českého pohraničí ve fázi vstupu České republiky do Evropské unie. Navazuje na systematický výzkum oddělení Českého pohraničí z let 1993-2001, který naznačuje zřetelnou ambivalenci ve vnímání SRN diferencující jak českou společnost, tak politické elity. Přestože Německo je spojencem ČR v NATO a významným aktérem vstupu ČR do Evropské unie zůstává v bilaterálních vztazích přítomno určité napětí, které nedokázala zcela odstranit ani smluvní úprava vztahů (1992) a Deklarace (1997). Prvek historické paměti (zánik samostatné ČSR, okupace, odsun) zůstává latentně přítomen (především v podobě tzv. sudetoněmecké otázky) a vytváří rizikový faktor česko-německých vztahů. Vstup České republiky do EU přináší denní potřebu politiků, občanů i institucí (ministerstvo zahraničních věcí, krajské úřady) vyrovnat se s minulostí a navázat partnerské vztahy s Německem.

     Otevření hranic mezi Spolkovou republikou Německo a tehdejším Československem vyvolalo atmosféru společenské euforie, která zasáhla obyvatele českého, ale také německého příhraničí. Došlo k výraznému růstu frekvence kontaktů a vytváření nových vazeb mezi obyvateli českého a německého pohraničí. Rychle vznikaly rovněž různé organizační vazby územní spolupráce včetně euroregionů. Vytvořily se předpoklady postupného propojování územních systémů (k tomu viz projekt Pohraničí jako prostor zprostředkování, na jehož realizaci se podílelo v letech 1997-1999 rovněž oddělení Českého pohraničí. Koordinátorem projektu byl Institut prostorového ekologického rozvoje v Drážďanech).

     Znovu sjednocení Německa a jeho návrat do role kontinentální mocnosti výrazně modifikovalo roli českého pohraničí. Přestože z územního hlediska dosti nerovnoměrně, stává se české pohraničí prostorem "přibližování" České republiky k evropským strukturám a postupně také aktérem integračních procesů. Díky kooperaci se SRN, která disponuje rozvinutou teoretickou bází a institucionalizovanými praktickými instrumenty přeshraniční spolupráce, jak jsou definovány v Evropské chartě hraničních a přeshraničních regionů, byla realizována řada rozvojových projektů (plné znění viz Státní správa a samospráva S´96, č. 32, Příloha I-V).

     Česko-německé pohraničí tak postupně ztrácí (výjimky tvoří některé problémové regiony bývalé NDR) charakter koncového území s degradujícími důsledky v sociální, ekonomické a kulturní oblasti. Kvalitativní změnu přináší zvláště fakt, že pohraniční oblasti se staly územím, jež se významně podílí na zprostředkování transferu kapitálu, zboží a služeb mezi SRN a vnitrozemím ČR, případně dalšími státy východní Evropy.

     Pohraniční území nicméně nadále negativně ovlivňují důsledky dlouhodobého vývoje dvou odlišných sociálních systémů. Důsledkem tohoto vývoje je současná asymetrická povaha česko-německých vztahů, která je silně pociťována zejména v těch částech pohraničí, kde dochází k častému a bezprostřednímu styku obyvatel. Nerovnoměrnost je dána spíše historicky a projevuje se v rozdílné aktivitě a motivaci Čechů a Němců, s nimiž vstupují do vzájemných kontaktů. Češi podle výzkumů jsou motivováni převážně možností výdělku, Němci se spíše zajímají o nákup zboží a služeb.

     Nerovnost vzájemných vztahů je vyjádřena v praktickém životě především rozdílnou kupní silou měn, a v důsledku toho i rozdílným způsobem chování, životním stylem, sebevědomím a vzájemnými postoji. Zřetelně existují rozdíly v možnostech investování, nákupu nemovitostí, podnikání apod. Nerovnoměrnost motivace je do jisté míry výhodná v tom ohledu, že nestaví Čechy a Němce jednoznačně do pozice konkurentů. Motivace má spíše komplementární povahu naplňující podmínku vzájemně výhodné spolupráce.

     V popsané situaci působí negativně aktivity a historické reminiscence sudetoněmeckých krajanských organizací. Výzkumné projekty realizované oddělením České pohraničí naznačují, že ekonomická nerovnost systémů po obou stranách hranice, jakož i bariéry spolupráce plynoucí z kulturní odlišnosti a nedostatečné jazykové znalosti, spolu s "otisky" novodobé konfliktní historie způsobují, že odbourávání etnických stereotypů a spontánní procesy formování přeshraničního občanského společenství probíhají jen pomalu a obtížně. Chybějící prvek přeshraničního společenství tj. kontinuálního prolínání občanských společenství obou národů bude zřejmě vznikat postupně v závislosti na vyrovnávání životních podmínek a úrovně po obou stranách hranice. Výzkumy dokazují, že přes poměrně intenzivní kontakty má stálejší přeshraniční vazby s někým v Německu pouze asi 5% obyvatel pohraničních okresů (Sociální povaha nositelů přeshraniční spolupráce viz F. Zich: The Bearers of development of the Cross- Border Community on Czech-German Border, Sociologické texty SP 01:4, Sociologický ústav AV CR, 2001). Kvantita i povaha těchto vztahů nezakládá důvody mluvit o etablovaném přeshraničním společenství. Současný stav lze spíše charakterizovat jako koexistenci dvou paralelně působících a odlišně se vyvíjejících sociálních systémů.

     Česká společnost jako celek považuje přes určitou rezervovanost Německo za žádoucího partnera (prvek pragmatického chápaní včerejšího protivníka je do určité míry srovnatelný s procesem přibližování Němců a Holanďanů. Vzdor intenzivní přeshraniční i mezistátní spolupráci v podmínkách studené války zůstává dodnes vztah Holanďanů k Němcům rezervovaný a je definován podobně jako v případě Čechů a Němců jako "opatrné přátelství". Staré stereotypy postojů vůči Německu zformované od konce 19. století dostaly opětovně průchod při sjednocení Německa, byť v diferencovanější podobě. Verheyen, D., Soe,, Ch. 1993. The Germans and their Neighbours. Part One: The Dutch and the Germans: Beyond Traumas and Trade, 63 a dále). Důvody spočívají jak v uznání vyspělosti německé ekonomiky a společnosti, tak pragmatické podobě, kdy je SRN chápána jako důležitý ekonomický i politický partner. Souběžně obyvatelstvo odmítá pojetí "narovnání" mezi Čechy a Němci, jak je prostřednictvím konceptu "přehodnocování dějin" uplatňuje Sudetoněmecké krajanské sdružení. S pokračujícím dialogem a spoluprací se rovněž v české společnosti diferencují a polarizují názory na další průběh dialogu s Německem a organizacemi vyhnanců (viz např. petiční akce Stop nacionalismu, březen 2002 a "protipetice" Stop demagogii, duben 2002. Aktuálním neuralgickým bodem je Kříž smíření v Teplicích nad Metují).

     Konfliktní minulost česko-německého soužití zůstává přítomna latentně v postojích i jednání lidí a na pozadí asymetrie současné situace tvoří moment znepokojení v aktuálních česko-německých občanských vztazích.

     Výstupy projektu (1. etapa - přelom roku 2003/04) poskytnou ucelený obraz toho, jak vnímá obyvatelstvo česko-německého pohraničí obraz SRN, do jaké míry se posilují či oslabují národnostní předsudky v důsledku aktuální situace. V neposlední řadě poskytne projekt zpětnou vazbu při formulování a realizaci záměrů české zahraniční politiky i politiky místních správních a samosprávních orgánů.